💍 ZASNOUBENÁ 💍

Už asi dva měsíce Pája musel poslouchat Chinaski každý den, protože jsem se dozvěděla o jejich koncertě v Písku, na kterém jsem prostě musela být. Těšila jsem se jak malá holka na první panenku, měla jsem je totiž poprvé slyšet naživo. Lístky jsem koupila hned v první vlně a netrpělivě čekala.

Když ten den přišel, řekli jsme si, že do Písku pojedeme dřív a uděláme si hezký den. Že bude víc než hezký, mě ale ve snu nenapadlo.

Jako každá dvacítka jsem "mlela" o svatbě docela často, ale s vědomím, že tohle "mletí“ bude pro Páju, asi jako když škemrám o psa. Prostě druhým uchem ven.

První zastávka byla romanticky v McDonald´s na pořádný prasárně, takže jsme se pak stěží kolíbali po Písku. Já opět zdržovala upravováním se na WC. (jako by mi ještě bylo pomoci)

Pak jsme se ploužili ulicemi příjemně zalidněného města. Sluníčko nás hřálo do tváří a krok střídal pusu nebo objetí. Byla jsem v sedmém nebi po boku toho nejlepšího, spokojená a ještě čerstvá tou pro oba nedávno načatou láskou. Ale už cestou z mekáče se mi Pája zdál trochu nervózní. Svedla jsem to na zalidněné město a hodila za hlavu. (snad je mu alespoň z poloviny tak hezky, jako mě) Ale asi mu moc fajn nebylo, protože sotva rozvinul odpověď nebo sám něco nadhodil a srdce mu bušilo jako o závod. A že poznám osmé nebe, jsem pořád ještě netušila.

Vzala jsem ho do krásného, opuštěného parku, kam jsme si kdysi se spolužačkami chodili odpočinout po škole. (vypít ovocný pivo a pomluvit učitelky) Vystoupali jsme pár strmých schodů a kochali se hradbami a zeleným, posekaným dvorem. Chvilku jsem si myslela, že se mu tam nelíbí nebo že se mu snad nelíbí se mnou.

Objal mě... srdce jako by mělo bušením prorazit jeho hrudník, který mi právě poskytoval bezpečí, teplo a jistotu, že mě miluje. Ale on byl pořád nejistý.

"Můžu se tě na něco zeptat?"

Teprve až teď cinkl výtah do nebeského osmého patra. Až teď mi to začalo docházet.

Už jsem si byla nejistá i já. Ale né tím, jestli do toho výtahu chci nastoupit, ale tím, jestli opravdu pojede tam, kam čekám.

"Zkus to".

"Vezmeš si mě?"

Tisíce a miliony pocitů, tělo jako strnulé a nepopsatelná radost z uvědomění, že se mnou tenhle princ chce zestárnout. Podíval se mi do očí a z kapsy vytáhl špiónsky ukrývaný prstýnek. Mé srdce teď přebíjelo to jeho. Polibky, objímání, ale žádná odpověď. Takovou radost jsem měla, že bych skoro neodpověděla.

"ANO! ANO! ANO!"

Překrásný, třpytivý a nejúžasnější stříbrný prstýnek mi teď zdobil ruku, kterou jsem sledovala jako něco posvátného. Teď jsem zasnoubená, za rok budu nevěsta, pak paní. Už teď se tomu žulím jako střevo a těším se.

Ten den nebyl nezapomenutelným jen díky mé nejoblíbenější skupině, která hrála dokonale, ale hlavně proto, že mi jeden člověk dal sakra pořádně najevo, že i já jsem pro něj ta nejlepší, že mě miluje a chce se mnou založit rodinu.

"Kouzlo štěstí nespočívá v bohatství, ani v kráse, 

ale v harmonii dvou srdcí, která patří k sobě."