📦 SVATEBNÍ DAR – tandemový paragliding 📦
Můj čerstvý
snoubenec z vedlejší místnosti:
„Volá mi
kámoš, jestli dáš paragliding.“
Ještě než
jsem si pořádně uvědomila, co to vlastně je, odmítla jsem. Jsem nedávno
zasnoubená a nehodlám se hned zabít. Navíc mám docela strach z výšek.
„Dal by nám
to jako svatební dar.“
Při
představě o tom, jak o takovém daru budu jednou vyprávět, se mi to začalo
zamlouvat. Ale při další představě Kachny, kterou táhnou po zemi, protože
nevzlétla, jsem se vykrucovala. Nicméně
po asi patnácti minutovém ubezpečovacím pohovoru o bezpečnosti, jsem na to kývla.
Proletím se. ☺️
Brzy ráno
jsme se sešli na letišti. Kamarád, který se zaučoval a jeho instruktor zhodnotili
povětrnostní podmínky. Prý to vypadá dobře. Já jsem ale potřebovala slyšet něco
ve stylu: Je to úplně nejlepší a nejideálnější počasí. Tolik adrenalinu jsem
asi ještě necítila.
Začalo se
připravovat potřebné vybavení, oba „letci“ mě uklidňovali a můj snoubenec se mi
potají smál. Nasadili mi takovou velkou batoh-sedačku, do které jsem si měla nasednout až ve vzduchu.
V rámci tréninku mě pohoupali ještě na zemi. Pak se ke mně se svojí sedačkou připnul instruktor. Tandemové křídlo bylo rozložené za námi. Nejdůležitější je, nechat se správně vytáhnout do výšky autem, které vás roztáhne za lano. Předtím se člověk musí ve správnou chvíli rozběhnout. (A nezakopnout – z toho jsem měla největší strach.)
Když se nám to povedlo a auto nás vytáhlo do potřebné výšky, podstrčila jsem si pod zadek sedačku a musela nás odpojit od lana. To se mi, ani nevím jak, povedlo a už jsme se vznášeli v oblacích. Možná se to tak napsat nedá, protože jsme se dostali do výšky asi 200m, ale zní to pěkně. Je to zvláštní pocit. Člověk nad sebou vůbec nemá kontrolu, nechává se jen unášet větrem a doslova neví, kam ho zavane, když netahá za lana tandemového křídla. Cítí se jako pták a vidí skoro za obzor.
Když se nám to povedlo a auto nás vytáhlo do potřebné výšky, podstrčila jsem si pod zadek sedačku a musela nás odpojit od lana. To se mi, ani nevím jak, povedlo a už jsme se vznášeli v oblacích. Možná se to tak napsat nedá, protože jsme se dostali do výšky asi 200m, ale zní to pěkně. Je to zvláštní pocit. Člověk nad sebou vůbec nemá kontrolu, nechává se jen unášet větrem a doslova neví, kam ho zavane, když netahá za lana tandemového křídla. Cítí se jako pták a vidí skoro za obzor.
Celou dobu jsem měla strach, ale užívala jsem si to. Při
prvním dopadu jsem přes instruktora udělala několik kotrmelců, ale při druhém
jsem přistála na nohy, a jak jsem byla hrdá.. ☺️
Teď jsem moc ráda, že jsem překonala strach a posunula
své hranice. Byl to zatím nejšílenější zážitek a nejkrásnější svatební dar.


Tak na toto by ma nikto nenahovoril, aj keď to znie fakt dobre :-D
OdpovědětVymazatZlatíčko to je fakt šílený 😀 máš velkou odvahu. Já bych do toho rozhodně nešla i přez tvoje krásné vyprávění 😁
OdpovědětVymazat